
The Late Hector Kipling
román od Davida Thewlise
Listopad 2007, 352 stránky

Recenze Petera Swansona
Opravdu jsem neměl žádné předsudky vůči románu, který má opovrženíhodného vypravěče. Nikdo by nechtěl strávit přes tři sta stránek s Matkou Terezou. Ale opovrženíhodní vypravěči jsou v románech stejní jako všichni vypravěči, musíte se zajímat o to, co se s nimi děje. Musíte chtít, aby se stali méně opovrženíhodnými a něco se svým životem udělali, nebo aby se stali ještě více opovrženíhodnými a trpěli pak všemi důsledky.
Problém - ten hlavní problém Thewlisova prvního románu The Late Hector Kipling, je ten, že jeho titulní vypravěč po většinu románu operates in a kind of purgatory of classification. Čeká se od nás, že budeme povzbuzovat toho špatného moderního umělce, který má problém s dívkami, nebo se máme oddat jeho excesům, jeho strašnému sobectví? Nebyl jsem si jistý a skutečně, až do konce mě to zvlášť nezajímalo.
Román se odehrává v soudobém uměleckém světě Londýna. Hector Kipling je třiačtyřicetiletý umělec, proslavený svými malbami obrovských hlav. Jeho dva nejlepší přátelé jsou také umělci. Lenny Snook je úspěšnější a je to konceptualista, tvořící díla jako mechanická rakev, která po galerii pronásleduje mechanickou dětskou postýlku (dílo má název Domesticated Goose Chase); Kirk Church maluje příbory a není úspěšný. Ten ale umírá. Hector má také přítelkyni, řeckou krásku, která odjela k umírající matce, dva rodiče střední třídy, a novou posedlost po americké básnířce jménem Rosa Flood, která zachází se sexem jako s krvavým sportem.
Jestli vám to celé připadá jako humorný román mírných způsobů, a la Nick Hornby, máte v podstatě napůl pravdu. Tímhle stylem román začíná, Thewlis jemně vypíchl celý umělecký svět a jeho vypravěč marně zkoumá své vlastní nejistoty a bezcennost. Ale v polovině začíná kniha nabírat směr k temnému teritoriu a končí na mrtvolami posetém jevišti, hodném Shakespeara. Je to obrat, který jsem uvítal, nejen proto, že to podle mě bylo potřeba nebo pravděpodobné, ale proto, že Hector jako šílenec byl zajímavější než Hector - nešťastný narcista.
Jeden z černých vtipů románu je v tom, že Hector Kipling je chlapec, který vyrostl u milujících rodičů střední třídy, který si počínal dobře ve zvoleném oboru a našel ženu, která ho miluje. Nejblíž ke smrti se dostal tehdy, když vrazil do visícího těla jejich souseda, což byla šťastná náhoda, vedoucí k novému bytu, nové přítelkyni a jeho slavné umělecké kariéře. Tak proč se to tak pokazilo? Obávám se, že to nevím ani já, ani Hector Kipling.
Jako vypravěč vrhá Hector víc světla na lidi okolo, než na sebe samého. Zvláště ženy jsou v této knize opravdu problémem. Hectorova přítelkyně, Eleni Marianos, je nutně velmi příjemná, abychom se cítili ještě hůř při Hectorově zradě. Ale jako postava se nikdy nepozdvihne nad status podvedené ženy. je však mnohovrstevnatá ve srovnání s Rosou Flood, ženou, s níž má Hector poměr v době, kdy je Eleni u své umírající matky.
O Rose se nedozvídáme téměř nic, kromě toho, že má v ložnici sadistické sklony, a že její poezie způsobuje "kvílivé ticho" v Hectorově hlavě. Samozřejmě, to, co Rosa opravdu je, je jen další ingredience, vytvářející tu choromyslnou, štvavou psychózu protagonisty.
Je zde úmysl do jisté míry slabounkého popisu, v němž je Hector klasickým nevěrohodným vypravěčem a my smíme pouze stát na pomezí jeho sobeckých myšlenek. Jako čtenáři jsme přítomni vnitřnímu monologu, kdy se nádor na mozku jeho přítele téměř stává další roznětkou pro Hectorovu žárlivost - Proč já taky neumírám?
Jestli se vám to všechno zdá zábavné, budete pravděpodobně zklamaní, když se kniha změní v Hammerův film. Já osobně jsem byl tak otrávený Hectorovou neschopností udělat jediné zralé rozhodnutí, že jsem byl opravdu rád, když se z něho stala zrůda a začala stříkat krev. Taky mě to nijak nebolelo, prostě mi nezáleželo na žádné s těch postav, které při tom procesu padly.
David Thewlis je jako herec nejvíc známý svou hlavní rolí v nejtemnějším filmu Miksa Leighe "Nahý", a také rolí Rema Lupina v sérii filmů o Harrym Potterovi. Vždycky jsem ho považoval za vynikajícího herce a zdá se, že má také spisovatelské nadání. Jeho styl je trochu podobný Martinu Amisovi a v románu jsou taky komické kousky. Pokud napíše další román, je velká naděje, že bude lepší, než ten první. Pokud ne, vždycky se může vrátit ke svojí herecké kariéře.
essylt




