13. října 2009 v 17:02
|
Pozdrav? Omluva? Vysvětlení? Nevím, jak začít:-D A..ne, není to legrační, za toho smajlíka se skoro omlouvám... Což je asi stejně poněkud zbytečná omluva, co...
(Tohle je dodatek, který píšu jako poslední z mého dnešního příspěvku. Je to dlouhý, nemusíte to číst, jestli se vám nechce. Důležitá je poslední věta.)
Ehm..takže.
Abyste věděli, už delší dobu před 15. červencem, kdy jsem uveřejnila poslední článek, mě to vlastně moc nebavilo. Psala jsem sem víceméně z povinnosti. Protože jsem měla pocit, že bych měla... A přes léto bylo tak krásně, celý dny jsem se válela venku - a blog mi vůbec nechyběl. Až mě to samotnou překvapilo, nechyběl mi ani trochu.
A tak jsem se na to prostě vykašlala. Bylo to hrozně jednoduchý, vážně... Přestala jsem chodit na email, co mám k tomuto blogu - a sem jsem taky přestala chodit. Od té chvíle, kdy jsem ,,skončila" jsem tu nebyla. Bylo mi jasný, že číst ty komenáře, kterých tu je, jak teď vidím, přesně podle mého očekávání, plno, bych nedokázala.
Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem si na blog za celou tu dobu ani nevzpomněla... Vždycky, když jsem si všimla, že budou dávat nějaký film s hercem z HP, měla jsem chuť vám o tom říct...a bylo toho víc. Ale zarputile jsem odmítala tu hranici překročit - a podívat se sem.
A teď někdy, je to asi týden zpátky, mi najednou napsala jedna nejmenovaná slečna na ICQ... Znala mě z blogu... Bála jsem se výčitek, možná i proto jsem si sem nechodila číst komentáře, nečetla emaily, protože jsem nechtěla, abyste mi to vyčítali. A víte co? Ona mi nic nevyčítala..ani trochu... Naopak mi vlastně poděkovala za to, jak hezky jsem to tu vedla...
A tak jsem po několika dalších dnech dospěla k rozhodnutí, že když se jenom podívám na emaily, nic se nestane... Mám jich tam spoustu, všechny krásný... U jednoho jsem se málem rozbrečela - nejardši bych vám ho sem okopírovala...asi vám dám dolů pod perex citace z něho (doufám, že to pisatelce nebude vadit:-)), abyste viděli, co mě definitivně přimělo zadat tu kouzelnou kombinaci písmen do adresy stránky... Tento email a pak ještě poslední statistiky návštěvnosti - kde jsem zjistila, že tuhle mrtvolku navštívilo jen za minulý týden 1 424 lidí...
A tak... děkuju vám...
Krásný email od Klárky... patří ti speciální poděkování...:-)
....
Co se tvého blogu týče, je mi jasné, že musíme všichni respektovat tvé rozhodnutí skončit, i když nás to třeba mrzí. Ale musím ti zkrátka říct, že si myslím, že je to škoda. Nekonči. Nikde přece není psáno, že musíš na blog přidávat novinky každý den. Přidávej když budeš mít náladu, klidně jednou do týdne.A nemusíš tam také uvádět vše, zveřejňuj jen to, co ti příde nejdůležitější, co třeba tebe osobně zaujme nebo o čem budeš mít zkrátka chuť psát. A vůbec nic se nestane, pokud nedopíšeš události, které se odehrály v době kdy jsi blog neaktualizovala. Stačí přece, když uvedeš, že již proběhla česká premiéra filmu, plus třeba pár tvých osobních dojmů a jede se dál!
Zkus to zvážit a nezanevři na svůj blog..
veď ho tak, aby tě nestál moc práce, času a sil a hlavně tak, aby tě bavil. Ale veď ho. Nenech ho zemřít.
....
P.S. "Musím se ho přece pokusit zabít, protože jinak -"
"Musíš?" skočil mu do řeči Brumbál. "Ovšemže musíš! Ne ale kvůli té věštbě!
. . .
Napadlo ho, že je to stejný rozdíl jako mezi tím, když vás násilím dovlečou do arény, abyste bojovali na život a na smrt, a tím, když do stejné arény vejdete sami a s hlavou hrdě vztyčenou. Našli by se možná lidé, kteří by řekli, že je to dost ubohá volba, ale Brumbál věděl -a já to vím taky, pomyslel si Harry v náhlém návalu divoké pýchy, a rodiče to věděli právě tak dobře - že je v tom obrovským rozdíl.
A teď mi řekněte... Mám pokračovat?
ANO MÁŠ POKRAČOVAT TADY JE TO SSSSSSSSSSSSSSSSUUUUUUUUUUUPPPPPPPPPEEEEEEEEEERRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR...
Fakticky pokračuj. mimochodem nechci se ti do toho míchat a le mohla bys změnit dess. Ale to říkám čistě laicky pokud se ti líbí samosebou si ho tu nech¨...